Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Občas nemáme právo dělat rozhodnutí

6. october 2013 at 15:45 | Pyrit Rose |  Diary
...ani sami za sebe
A taky nám občas něco leží v hlavě. Neustále převalujeme v mysli jednu a tatáž věc. Nikde nekončící klubíčko myšlenek. Tedy to se nám opravdu jen zdá. Každá myšlenka někde začíná a někde končí. Je to čistá přímka mezi akcí a reakcí, a my k ní jenom namotáváme další.
No vlastně, ne nenamotáváme. Ostatní myšlenky akorát natahují ruce k té jedné hlavní. Jsou to prosící lidé, natahují se, sápají se po hlavním klubíčku, až z toho nakonec vznikne zamotané něco.
A to něco vám už nedá spát.
Zamotaný úvod, není-liž pravda?
Ať už to vypadá jak chce nekonkrétně. Některé věci se ani konkrétně specifikovat nedají, ovšem základním bodem je fakt, že to všichni známe.
Ať už se stalo něco velkého, nebo úplně malinkého, najednou nastal den kdy na to budeme pořád myslet. A pořád a pořád. Je jedno co jste dnes chtěli udělat, cojávím vykoupat kočku, přečíst si knížku..nejde to.

Jenom sedíte, usrkáváte čaj, který se k podzimu tolik hodí a čtete. Čtete vzorně a systematicky. Každý řádek, každé slovo, každé písmenko. Čtete tak bravurně, že byste mohli nahlas recitovat bez jediné vady na proslovu. Ale pak se na konci stránky zastavíte. A nevíte vůbec nic. Vaše oči vzorně vnímaly všechno. A vy to víte, víte že jste celou stránku přelouskali, ale o čem všechny ty věty byly určit nemůžete.

To klubíčko převalující se ve vaší hlavě totiž ničí veškmeré spoje mezi vaším vnitřním a vnějším vnímáním. Právě jste ve stavu, ve kterém byste podle návodu sestavili autodrom, ale v zásadě byste už po třech minutách zapoměli, jak jste se k tomu vůbec dostali.

Prázdné místo. Místo tolik plné, až se najednou zdá prázdné. Otupělý obličej, ochrnuté smysly. Nic vám nechutná, a ono ani nemusí, vzorně sníte co před vás kdo postaví, ale žádný požitek. Jen prázdné smysly.
Je strašně těžké se v takovém stavu soustředit na práci. Vlastně vůbec na "něco".
A víte co je nejhorší? Že ona to není žádná existenciální otázka. Je to jenom souhrn úvah a ideí, protože se vlastně nic nestalo ani nestane. Nejste v časovém presu. Vlastně máte fůru času, kolik jen chcete, a mozek ho nedokáže využít nijak produktivněji, než přemýšlením o sračkách.

Sedíte za stolem a nervózně poklepáváte nohou, téměř vychladlé kavy se vaše ruka zatím ani nedotkla a z vrásky mezi obočím lze lehce vyčíst, jak vyčerpaní jste. Soustředíte se na myšlenku, ale najednou je mezi vámi a myšlenkou stěna z mléčného skla, otočíte se na druhou stranu a narážíte na stejný problém, tedy stěnu.
Je důležité nehledat v těchto dnech žádná východiska. Vaše myšlenky nejsou zásadní. Jsou prázdné, myšlenky bez duše. Východiska ani řešení neexistují.

V prázdných dnech nemá cenu chovat se dospěle, a taky nemá cenu se nikomu svěřovat. Ono to ne vždy pomáhá. O neurčitých pocitech a zamlžených myšlenkách se taky mluví dost těžko, co si budeme povídat.

On za to nejspíš opravdu může ten podzim. Přestože ho máme tolik rádi.
Kdybych byla podzim, taky bych chtěla aby kvůli mě všichni měli blbou náladu.
Smutní lidé jsou mnohdy krásnější
než ti hloupě šťastní.

For my dear fall
Pyrit
 

1 person judged this article.

Comments

1 Barica Barica | Email | Web | 6. october 2013 at 18:36 | React

Naprosto přesně mlhavě tuším, co nám to vlastně přesně chceš povědět.  Že by na mě ta definice "nemyšlenek" pasovala...??
Za všechno může podzim!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama