Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

November 2013

The day of the Doctor úspěšně za námi

24. november 2013 at 15:23 | Pyrit Rose |  13tá komnata
Jenom rychlý report o tom jak to, doslova letem světem toho, 23.11 probíhalo.
Padesát let doktora. Jeden z nejdůležitějších dnů tohoto roku, což myslím naprosto upřímě.
Bohužel (nebo taky bohudík) platí jakési nepsané pravidlo dvou dnů bez spoilerů, takže vydržím až dozítřka, abych náhodou někomu nepokazila prožitek.
Česká televize se na nás samozřejmě s celým doktorem a důležitou životní událostí vyprdla, takže většina lidí musela vykopat přímo BBC online (což od nás není zrovna hezké, ani povolené že). Ono by bylo celkem normální, kdyby se tedy člověk pojistil, našel nějakou podobnou stránku, a pak se na ni vrátil až tak deset minut před začátkem doktora.
No ale Whovians moc normální nejsou, takže už dvě hodiny před startem výročního dílu všichni svorně fangirlili na hromadném chatu. Hromadné chaty vůbec nejsou nic příjemného. Ale udivilo mě, kolik tam bylo čechů. No nic, alespoň mě jako první napadlo do toho chatu napsat *knock* *knock*.
If you know what I mean
(Ale všichni se po mě začali opičit což bylo lichotivé ale taky velice rude.)
Mimochodem UK star dance probíhá paralerně s naším star dance a ještě k tomu ve stejný čas, takže zatímco já fangirlila na tumblru a chvílemi sledovala uplé šatičky a obrovská prsa v anglické verzi, moje matka fangirlila o poschodí níž nad tím naším českým valčíkem či co se včera tančilo. (O reálném světě jsem měla opravdu jenom minimální zdroje informací..Přecejenom kolik toho vydedukujete když akorát sprintujete na záchod a pro jídlo?)
No každopádně bylo to skvělé úžasné, atakdále a tak dále.
A navíc hned po konci vysílání na všechny z nás čekalo obrovské překvapení..No přece Sherlock 3 trailer!! Takže se veškeré pocity, emoce a komunikační nástroje omezili na asdfghjklyxcvbnm
Mimochodem John má opravdu knírek.
To já jenom kdyby to náhodou ještě někdo nezjistil.
To je asi všechno co jsem zatím mohla a chtěla říct. Akorát mě tedy opravdu udivuje síla internetu protože opravdu 20sekund (nepřeháním, čestný skautský) po konci Doctora Who už byl tumblr plný výročních gifů, spoilerů a citů, hlavně těch citů!
OMG MY #FEELS
Mám tolik postů, které bych vám chtěla ukázat, ale i moje místo v tomhle článku je omezené.
Omlouvám se za kvalitu tohoto spisu. Přísahám bohu, že IQ se mi zatím nesnížilo..Jenom prostě..asdfghjkasdfgsdfgshdf

Thank you Doctor, it was amazing.

I have no words I'm shaking.

And then a god damn surprise Sherlock Teaser at the end!


Fandom in the mourning

20. november 2013 at 17:14 | Pyrit Rose |  Diary
Nacházím se ve stavu kdy mě dokáže naštvat vážně cokoliv.
To že je venku tma, to že je venku moc světla, to že je kafe moc horký a to že je zase moc studený. To že moc jím a naopak to že v tomhle domě není nic k jídlu.
No a na to si musí člověk najít uklidňovák..nebo ještě líp, mnohem větší life ruiner než jsou nějaké ubohé pozemské strasti.
Takže welcome back moje fandom období, famfáry atakdále si necháme na jindy přecejenom se známe už nějakou dobu.
Osobně považuju rána za rozhodující část dne. Právě díky tomu pro mě #fandom in the mourning tolik znamená. Samosebou rána nejsou nic příjemného, ale pokud se u mě ani ráno nevyskytne žádný pořádný záchytný bod, vím že dnešní den prostě bude extra k ničemu. Lidově řečeno naprd.
No a proto je lepší si to pojistit, a hned po ránu začít fangirlit. Váš život se pravda moc nezlepší, jakákoliv povinnost bude nesnesitelnější než obvykle, ale alespoň přesně víte, že během dne ještě budete něco dělat.
Pokud se tedy znásilňování tlačítka "play" dá počítat jako činnost.
Elegantně se tak vyhýbám sociálnímu životu a životu obecně, ale také se tím vyvaruji hryzavému pocitu z nic nedělání (který je tedy na podzim obvzlášť nebezpečný)

Kromě toho , že jsem tedy od rána neroztáhla rolety jsem si našla nový způsob zábavy. Totiž už dřív jsem byla youtuber jak vyšitý (jenom ten vlastni channel mi chybí..), ale v poslední době se dokážu prokousat k opravdu velikým pokladům. Amatérské filmy, stoleté reklamy, seriály se smyslem i beze smyslu, postupové materiály z uměleckých škol..a tak vůbec.
Samozřejmě že vám je nechci ukázat.
Veškeré tyhle věci pracují na jednoduchém leč neprůstřelném systému. Totiž objevila jsem ty věci po čtyřech vyčerpávajících hodinách čumění na největší trash jaký vůbec můžete sledovat, doslova jsem potila vlastní krev abych se k nim dopracovala.. A zaprvé si moje ego není jisté jestli jste jich hodni a za druhé, čím víc to budu zveřejňovat, tím víc lidí to bude sledovat a.. puf, celá ta originalita a jedinečnost jde do háje. No ale jistěže vám je postupně ukážu, člověk v sobě nemůže zadržovat informace věčně.
A taky vám chci tu českou blogovou scénu trochu okořenit.
Protože když se tak podívám na nejzobrazovanější blogy tady..Upřímě, je to fakt dost nechutný.
První je kuchařka a hned třetí, sborník fanfictions o one direction
Teda promiňte.
Vždycky mě nasere když někdo řekne že patří do "one direction fandomu" porozumějte mi, tohle slovo se nikdy nepoužívalo v souvislosti s ženštilíma kapelkama. Fandom je něco naprosto jiného. Ale nechme to bejt. V podstatě si stojím za názorem, že dobré fanfictions ani neexistují a pokud ano, máte u nich mít pocit jakobyste pomalu četli originál..problém je v tom že one direction je kapela, žádný originál neexistuje, protože neexistuje ani žádné story je-to-kapela-proboha. Ale to jsem nějak odbočila.
Prostě mě jenom mrzí (sere) že mezi největší skupinu čtenářů (fanatických přisluhovačů ďábla) tu tvoří nezaměstnané maminy na mateřské, a a třináctileté holčičky bažící po svatbě s one direction (ano nejlépe s celou kapelou, proč se zastavovat na jednom členovi) které dokážou na své vlastní blogy napsat přímo do názvu článku "I were beauutifuul clotes"
Takže zkrátka asi tak.
Příjemnej den přeji.
Víte o tom že za komentáře ruce neukusuju?
(jenom rvu vlasy a mustaches)
have a nice day
Pyrit

Krátký report z mojí nory

19. november 2013 at 17:03 | Pyrit Rose |  Diary
..ať o mě taky něco víte
Miluju podzim strašně moc.
Ikdyž mi tohle období dává na prdel už třetím rokem. Vůbec mi to nevadí.
Kdybych si měla vybrat citát pro listopad, a vůbec pro podzim obecně, byl by to tento.
"Every morning, I wake up and think I'm going to start my life all over again. Then I look in the mirror and realize that I can't."
Přirozeně že depkařím. Každej to máme svým způsobem v krvi. Ale teď nedepkařím.
Jak to?
No protože vidím zásadní rozdíl mezi depresí a existenční krizí.

Každej den si jenom líně sedím u notebooku s velice konzervativním pyžamem, moje fyzická činnost se omezuje na neustále posunování brýlí na nose a... NO ale to nejsou věci o kterých jsem chtěla mluvit.

Takže abych to přestala protahovat, tumáte říjen a listopad v bodech.
  • Za moje blbý pocity stejně můžou lidi kolem mě
Jsou na světě věci které nechápu. Upřímě nechápu jich hodně. Ale začínám být celkem nervózní ze změn, které se v mém okolí dějí. Víc než kdy jindy se letos začíná zvětšovat propast mezi jedním a druhým táborem mých známých. Názorný náčrtek:
(Dále se rozboru toho schématu budu věnovat až v dalším článku-ZDE) a ano ten náčrtek byl nutný.
  • Ve školní jídelně je dvakrát do týdne čína
Fakt. Akorát se v úterý se jmenuje "čínská pánev" a v pátek "kuřecí kung-pao"
  • Nikdy nezkoušejte omezenému člověku říct, že je omezený
Většinou, když se mě normální pozitivně-omezení lidé zeptají "co mi je", odpovídám že nic. Nechápejte slovo "omezený" nijak moc hanlivě, omezným nemyslím "hloupý" ale skutečně jenom "člověk-s-omezenou-fantazií-a-vnímáním".
Skutečně myslím, že vědí čím se ode mě liší, no ne? (žádnej narcisismus, nikoho z nás nepovažuji za lepšího). A pokud to chápou a věděj o sobě, že nejsou zrovna jako vystřižení z hipster filmu, proč se naštvou pokaždé když se jim to snažím jemně vysvětlit? Pokud někomu řeknu že prostě nemůže pochopit na co myslím, neříkám tím "drž hubu máš v hlavě nasráno". Tedy alespoň na začátku konverzace to tak nemyslím.
  • Moje matka ve svých jednačtyřiceti objevila podzimní deprese
"Já ti nevím. Mám pocit jakobych teď v poslední době měla takovou blbou náladu. Nic se mi nedaří a ještě jak je málo světla.." Srdečně gratuluji
  • Oslabování koruny
Jakoby už tak nebylo mlíko dost drahý.
  • Zabývám se zkoumáním principu černých děr (který je trochu jednodušší než princip červých děr a nejspíše složitější než princip němých děr)
  • Černé díry mi zabraňují v celodenním studiu francoužštiny
To by bylo v dnešních bodech asitak všechno.
černobílý článek v době barevného podzimu..
jsem to ale rebel
Čauky mňauky
.Pyrit

Have you ever seen a portal?

18. november 2013 at 15:04 | Pyrit Rose |  Písemnosti
12:47 a já znovu pokládám hlavu do polštáře
13:47 za celou dobu jsem se ani nepohnula
14:47 ..už jsou to dvě hodiny

(Yes I do..a to popravdě, ale o tom chci psát až někdy příště..)

Čas se líně omotává kolem mých prstů. Na chvíli je stiskne svým slizkým, hadím tělem, ale hned se zase plazí dál. Ten čas.
"Proč máš na sobě tu hloupou masku králíka? A proč nosíš ty ten blbej kostým člověka?"
Ležím už dvě hodiny. Jakoby se nic nedělo. A co by se taky mělo dít? Prostě ležím a přemýšlím.
Existují filmy na které správná doba není nikdy a přitom vždycky.
Svým způsobem na podobné filmy ani nemůžete mít náladu, neměli byste, nesmíte.
A stejně..ať už jste měli začít po jeho dosledování něco dělat nebo ne, nebojte se. Ten film si na sebe udělá místo sám. Sám se začne rozkládat ve vaší hlavě. A vy už si ani nebudete jisti jestli ještě pořád rozjímáte nad filmem, nebo se rozkládá váš vlastní mozek.
A přitom v něm ani o nic nejde. Upřímě za kolikati z nás, leze do koupelny strašidelný králík.
Matka takovéhle věci vypíná hned nazačátku. Už tak jsem prý dost velkej magor, a tohle mě může ledatak ovlivnit a vytvořit u mě nějaké nezdravé myšlenky. Děkuji mnohokrát za důvěru.
Mě se náhodou ten Donnie Darko líbil. A to jsem se k němu také dokopávala strašně dlouho. Líbil a moc. Je to jeden z mála filmů, který má svoje vlastní konspirátory a teoretiky. Tohle není recenze takže nečekejte že se o filmu něco dozvíte. Vlastně byste si ho měli pustit tak jak jste. Naprosto neobeznámeni s jeho podstatou, šířkou, hloubkou, složitostí a nemožností. A pak ležet dvě hodiny a nechat plynout čas.
A nepřemýšlet.
Abychom pochopili podstatu podobných pocitů nesmíme se ze sebe snažit dostat nějaký závěr násilným myšlením.
Proto je dvouhodinovka rozkládání-se na posteli naprosto ideální.
Abychom dokázali zcela pochopit význam času musíme z něj sami napřed vyskočit. Na chvíli se odpoutat od kolotoče událostí a snažit se přijít na to jak se ten kolotoč SÁM vlastně točí.
Nebudu vám lhát..
nepřijdete na nic
Žijeme ve světě kde se vám za dvou hodinové rozjímání po dobrém snímku lidi smějí. A mě to nikdy nepřestane udivovat. Protože na nic není dostatek času, no stress, YOLO, wild, crazy..lidi co na to nemají čas, protože je to velká ztráta času. Ale já neztrácím čas. Ve skutečnosti nikdo znás neanalyzuje jenom ten snímek. Nějaké rozebírání scénáře ráda nechám na těch konspirátorech. Já přece rozkládám myšlenku, podstatu, pocity, emoce které to u mě vyvolává. A když už jsem v tom, rozhodně netroškaříma zabruslím i do svého vlastního života a vy už víte jak to dopadá.
Nevím co jsem tímhle vším vlastně chtěla říct. Ale vyjímečně jsem se dokázala zastavit.
To se mi často nestává.
Dokázat zastavit můj osobní kolotoč, dřív něž začnu se sebelítostí, recenzí, fejetonově laděným článkem a tak vůbec.
Asi jsem vám prostě jenom chtěla doporučit film, prozradit vám že strašně ráda mrhám čas přemýšlením o čase a taky vám pošeptat do ouška že tohle:
Donnie: "Why do you wear that stupid bunny suit?"
Frank: "Why are you wearing that stupid man suit?"
...jsou zkurveně dobrý otázky.

Stařec a moře, Ernest Hemingway

17. november 2013 at 12:48 | Pyrit Rose |  Books
Jak se máš, rybo?...
Normálně nad knihami s nápisem "povinná četba" ohrnuju nos, ale ona jednak nebyla až tak povinná (povině ji mám přečíst až k maturitě nacož mám ještě dva roky) a také jsem na ni byla zvědavá už nějaký ten pátek.
A proč vlastně? Za tuto novelu byl Ernest Hemingway v roce 1952 oceněn Nobelovou cenou za literaturu, tak jsem byla poměrně zvědavá za co že ji vlastně dostal.
Oficiální anotace: V útlé novele vypráví slavný autor dnes již notoricky známý příběh o starém, zkušeném a nezdolném rybáři, který se sám vydal na moře, zabrala mu obrovská ryba, kterou po dvou dnech přetěžkého boje ulovil, ale na zpáteční cestě o ni přišel díky žralokům a tak se do přístavu vrátil jen s pět a půl metru dlouhou kostrou.

Moje anotace: Napřed bych ráda podotkla že ať už hodnocení na tuto knihu znějí jakkoli nadšeně, ne každý v ní tu nobelovku najde. Styl psaní je u Hemingwaye typicky střízlivý, plný zkratek a pomlček, a člověk se musí snažit do příběhu ponořit jako ryba do vody aby pochopil celou jeho šířku. Říká se tomu všelijak, kniha pracuje na jakémsi ledovcovém principu, kdy vidíme jenom dvacet procent a zbylých osmdesát je nám zatajeno. Ale tato procenta nejsou skryta úplně. Příběh o těžkém lidském údělu (který je pro autora také typický. Většinou své postavy staví na jakousi životní hranici, nejraději potom tváří v tvář smrti, aby mohl nenápadně ukázat obrovkou hloubku jejich charakterú a povah, nezlomnost, průbojnost, odvahu, odhodlání a lidskou výdrž.) a krásném, leč strastiplném boji člověka se zapeklitým osudem. Příběh o cti, vášni, o tom, co všechno může člověk unést a jednoduše se do všeho pouštět znovu a znovu, dokud nedosáhne svého cíle. Příběh o starci, jež si nechtěl přiznat, že je starý a jeho touze po přátelství a odmítání samoty. Hemingway se soustředí čistě na ono křišťálové moudro, které by se mohlo vytratit při delším vyprávění.

Konečné hodnocení: Kniha je i není pro každého. Pochopte mě. Kdo v ní nenajde tu nobelovku, a nedokáže krásně proplout pod povrch, ještě pořád ji nemusí hanit. Díky střízlivosti a striktnosti psaní a popisů je četba náramě jednoduchá, kniha je taky krátkého rozsahu, a ještě navíc jaksi relaxační. Ovšem na druhou stranu, kdo opravdu nechápe "co tím chtěl vlastně básník říci" může považovat hodinové čtení o rybaření za monotóní a čas plýtvající.(ano celá kniha se opravdu točí hlavně ryb, ovšem musíme si uvědomit že to co je psáno přímo, je pouhá špička ledovce). Dílo je napsáno spisovným jazykem, objevují se zde španělské výrazy (guano, qué va), přirovnání (lano těžké jako kříž)a Hemingway využívá hlavně úvahy a popisu. Děda pak také mluví sám k sobě. (což jsou mé oblíbené pasáže). Mě si kniha získala, když už nic tak je to milé čtení, ideální na nedělní odpoledne, lehké a nenáročně náročné.

"-Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit."
-E. Hemingway. Stařec a Moře