Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Stařec a moře, Ernest Hemingway

17. november 2013 at 12:48 | Pyrit Rose |  Books
Jak se máš, rybo?...
Normálně nad knihami s nápisem "povinná četba" ohrnuju nos, ale ona jednak nebyla až tak povinná (povině ji mám přečíst až k maturitě nacož mám ještě dva roky) a také jsem na ni byla zvědavá už nějaký ten pátek.
A proč vlastně? Za tuto novelu byl Ernest Hemingway v roce 1952 oceněn Nobelovou cenou za literaturu, tak jsem byla poměrně zvědavá za co že ji vlastně dostal.
Oficiální anotace: V útlé novele vypráví slavný autor dnes již notoricky známý příběh o starém, zkušeném a nezdolném rybáři, který se sám vydal na moře, zabrala mu obrovská ryba, kterou po dvou dnech přetěžkého boje ulovil, ale na zpáteční cestě o ni přišel díky žralokům a tak se do přístavu vrátil jen s pět a půl metru dlouhou kostrou.

Moje anotace: Napřed bych ráda podotkla že ať už hodnocení na tuto knihu znějí jakkoli nadšeně, ne každý v ní tu nobelovku najde. Styl psaní je u Hemingwaye typicky střízlivý, plný zkratek a pomlček, a člověk se musí snažit do příběhu ponořit jako ryba do vody aby pochopil celou jeho šířku. Říká se tomu všelijak, kniha pracuje na jakémsi ledovcovém principu, kdy vidíme jenom dvacet procent a zbylých osmdesát je nám zatajeno. Ale tato procenta nejsou skryta úplně. Příběh o těžkém lidském údělu (který je pro autora také typický. Většinou své postavy staví na jakousi životní hranici, nejraději potom tváří v tvář smrti, aby mohl nenápadně ukázat obrovkou hloubku jejich charakterú a povah, nezlomnost, průbojnost, odvahu, odhodlání a lidskou výdrž.) a krásném, leč strastiplném boji člověka se zapeklitým osudem. Příběh o cti, vášni, o tom, co všechno může člověk unést a jednoduše se do všeho pouštět znovu a znovu, dokud nedosáhne svého cíle. Příběh o starci, jež si nechtěl přiznat, že je starý a jeho touze po přátelství a odmítání samoty. Hemingway se soustředí čistě na ono křišťálové moudro, které by se mohlo vytratit při delším vyprávění.

Konečné hodnocení: Kniha je i není pro každého. Pochopte mě. Kdo v ní nenajde tu nobelovku, a nedokáže krásně proplout pod povrch, ještě pořád ji nemusí hanit. Díky střízlivosti a striktnosti psaní a popisů je četba náramě jednoduchá, kniha je taky krátkého rozsahu, a ještě navíc jaksi relaxační. Ovšem na druhou stranu, kdo opravdu nechápe "co tím chtěl vlastně básník říci" může považovat hodinové čtení o rybaření za monotóní a čas plýtvající.(ano celá kniha se opravdu točí hlavně ryb, ovšem musíme si uvědomit že to co je psáno přímo, je pouhá špička ledovce). Dílo je napsáno spisovným jazykem, objevují se zde španělské výrazy (guano, qué va), přirovnání (lano těžké jako kříž)a Hemingway využívá hlavně úvahy a popisu. Děda pak také mluví sám k sobě. (což jsou mé oblíbené pasáže). Mě si kniha získala, když už nic tak je to milé čtení, ideální na nedělní odpoledne, lehké a nenáročně náročné.

"-Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit."
-E. Hemingway. Stařec a Moře
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama