Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Poslouchání jazzu s Pyritovými

4. february 2014 at 18:56 | Pyrit Rose |  Diary
Jako malá jsem bábince řekla, že si ji při poslouchání těch starých jazzových gramo desek představuji jako kabaretní zpěvačku. Zeptala se mě proč.
Já jí odpověděla, že si sama sebe taky představuji jako krásnou zpěvačku. A mám strach o ostatní. Co když si oni sami sebe jako krásné zpěvačky nepředstavují? Co když je nikdy nikdo neuvidí v krásných šatech s parádními vlasy a roztomilým obličejem? Měli by si to alespoň představit, protože je to roztomilý pocit. A tak to projistotu dělám i za ty druhé. Někdo to přece udělat musí. Někdo je musí vidět krásné a ženské v šerém baru, kde jim každý muž padne k nohám.

A na tohle si Pyrit vzpoměla v hodině angličtiny, když si tak představila vlastní učitelku, protože poslouchali nějakej otravnej ploužák z učebnice. Dodnes to dělám. A připadne mi to nezbytné pořád stejně. Co když nikdy ani nesnila o tom, že ji někdo uvidí jako krásnou zpěvačku? No už snít nemusí, já ji viděla.


 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama