Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Dnes máme na jídelním lístku blogovou společnost

17. march 2014 at 18:43 | Pyrit Rose |  Písemnosti
a jako dezert si dáme pitvu křečka.

No. Takže. Dnes mám za sebou velice vyčerpávající den a jsem tak akorát rozhořčena. Vlastně se rozhořčím skoro vždy, kdy se tedy rozhodnu navštívit nějaké blogísky mimo okruh mých stálic (které opravdu nikdy nezklamou). Navíc prostě nejsem schopná udělat si reklamu a alespoň něco okomentovat.
Ovšem pokládám tyto své exkurze za velice naučné a obohacující. Není nic lepšího než učiti se z chyb druhých.
Projela jsem nesčetnou spoustu blogů. Ale v zásadě se tyto anální blogerské počiny dají rozřadit do zhruba čtyř těch nejpekelnějších skupin:

1. Blogy o hubnutí. Prostě jenom nerada čtu o tunách vařené brokolice, s tím že to buď vůbec nepomáhá, nebo má dívčina nastavený cíl tak nízko, že to rozhodně není zdravé (!).Děvuočky, které svůj blogísek nazvou přímo pro-ana jsou všem taky pěkně u zadku. Upřímě za mých mladých let se tím tedy nikdo dvakrát nechlubil. Kdo si takhle "pomáhal" to taky hezky držel pod pokličkou (ono to dávení není nic estetickýho dámy). No pak jsou tu samozřejmě holčičky, které naprosto neví o čem mluví. Blogísky typu "Miluji anorexii" nebo "chci se strašně moc stát anorektičkou" mi přijdou asi stejně debilní jako bych svůj blog nazvala "Miluji mononukleózu".
2. Blogísky zničených duší (mluvíme o těch s černým designem a moc "srdceryvným" životním příběhem)
Hele v hromadě těhle lovců pozornosti se občas najde skutečnej poklad. To nepopírám. Ovšem ruku na srdce, a nůž do kalhot, všichni jsme jistě mnohem častěji narazili na černou změť plnou vlků samozřejmě hlubokomyslnou zhruba jako karbanátek a okamžitě jsme se otáčeli o 180 stupňů. Hlavními znaky jsou smutné emotikony, havrani, depresivní fotografie (zastaralé obrázky upravené v malování), a v neposlední řadě něco, co by se po zavření obou očí a zacpání nosu dalo nazvat "nepodařená dekadentní poezie".
3. Svatyně a chrámy zasvědcené celebritám. Nic proti oficiálním fan-stránkám nebo alespoň lidem, kteří umí anglicky (v naprosté většině případů jde o cizokrajné druhy celebrit) a můžou tedy podávati nové informace téměř z první ruky. Já mluvím o blogíscích s milionkrát vypsaným jméném Seleny González v záhlaví a průměrně třemi až čtyřmi články. Jeden je přecpaný videjíčQuama, což samozřejmě přesycenej blog.cz nezvládá. Krachne, háže na vás errory, kouzelné formule, zpřehází videjka nebo je prostě vůbec neukáže. Druhý článek se týká datumu narození a jména psa celebritky (což je strašně těžké najít na wikipedii ajaj). A jako poslední na nás mává velice "profesyjonální" fashion článek ze sto let staré kulturní akce. Navzdory všem očekáváním má každý ze tří článků minimálně třicet komentářů. *pomalý potlesk*

4. Maminka-v-domácnosti-blogísek. Nepopírám, opravdu mezi námi existují bezesporu moderní matky, které hravě zvládají základní využití digitálních technoloií, ale..ALE! Každý známe jeden totálně zprasený design plný animací z řetězových e-mailů. Každá druhá rubrika se jmenuje "náš kubíček", "takové to domácí pečení. Mňam!" nebo třeba "domácí skřítci lékárníčci". Je to vážně jedna z nejhorších věcí která vás může potkat a jsem šťastná za ty z vás, kterým jsou tyto končiny stále neznámé. Samozřejmě může mít ona mamina o trošku víc soudnosti. V takových případech už nejde o vizuální ani nádorotvorné problémy, ale spíše o problémy se samotnou technologií. Je to zkrátka jako pokoušet se nahrát soubor o velikosti 7GB do brambory.
5.Blogísky specializující se na jakési komentářová RPGčka (pro internetově nesečtělé->RPG-role playing game- viz zde). Skoro nikdo přesně neví o co tam vlastně jde. Tyhle blogísky existují na téma jakékoli hry, která už existuje, (o existenci originálních zatím moc povědomí nemám). Pokemoni, digimoni, cojávím..poníci a tak. Funguje to na principu jakési adopce obrázků v článcích či co. Upřímě tomu vážně nerozumím. Důležité ovšem je, že většinou krachnou hned na začátku (asi je těžké se v této branži uchytit).


No to by bylo pro dnešek snad možná vše. Článek by každý měl brát s nadsázkou. Vztahovační pošuci prosím čelem vzad, žádné interkybernetické rozbroje se tu nekonají. Fajetonově laděné člány jsou tu od toho, aby bavily. Autorská práva vyhrazena. V komentářích má každý vyhrazený prostor pro zaškatulkování svého blogísku a reklamu. Čauky mňauky.
Pyrit.
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama