Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Sad songs to make you more sad.

31. august 2014 at 21:18 | Pyrit Rose |  Diary
Kolik má dítě snů?
Kolik jich zbyde?

(Možná tolik, kolik je malých letajících semínek v odkvetlé pampelišce. Už přišel jejich čas)

Kolik? Dokud si pěstujeme stále nové sny, věříme v nemožné a přejeme si krásné maličkosti, je jich hodně. Ale čím méně své sny používáme tím víc zapomínáme. Lidé zapomínají na vlastní sny.
Ale proč je přestáváme používat? Prožívat. Pročítat. Zdokonalovat.

S každým dalším rokem. Spíš školním rokem než kalendářním rokem, jako bych ztrácela další a další sny. Už mi jich zbylo jen maličko. Můžu je chytit do hrsti a koukat na ně. Třesou se strachy. Já taky. Třesu se strachy kdy přijdu i o ně. Oplakávám je. Jeden každičký.
Jsem stále ve věku, kdy mám na všechno ještě dost času nebo už ho tolik nemám?
Ti velcí a dospělí už to přede mnou pomalu přestali zmiňovat.
Asi už nejsem dítětem.

Školní rok, ten svazující systém a důraz na zbytečnosti je tolik demotivační že celý poslední prázdninový den jenom koukám do prázdna. I to prázdno mi nejspíš bude chybět.

Nemám ráda to místo kde každý kouká a mluví. Citím se hloupá, zbytečná, nedostatečná, odsouzená a zaškatulkovaná.
V noci budu plakat.
Ráno mi bude špatně.
Budu stát nad voňavým kakaem, možná křupavým pečivem a vzpomenu si. Vzpomenu si na všechny prázdninové snídaně na smysluplné dny. Vzpomenu si na něj, na svůj domov s širokými pažemi, na všechny ranní rozhovory a na to jak je najednou zase všechno prázdné. Vzpomenu na své sny, které jsou každým dnem prázdnější a prázdnější a čekat na dny, kdy je všechno lepší.

Ani jednu hnusnou sekundu toho rána si nebudu jistá tím co vlkastně chci a proč se tak cítím. A to je to nejhnusnější co se vám může stát.

Moc bych chtěla zažít pravý podzimní picnik. Přestože mám z nacházejícího tolik špatný pocit, mám chuť žít jako nikdy dřív. Chci si vytvořit krásné vzpomínky a hřejivé dny. Čaj v termosce, svačina, deka, teplý svetr a ještě teplejší náruč. Podobné okamžiky zastavují čas.
(Vždycky ti tohle své přání zapomenu říct, víš?)

Užijte si svůj poslední a první den. Čauky mňauky. Pyrit
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Gabe Gabe | Email | Web | 14. september 2014 at 16:02 | React

Súhlasím. Škola je hrozná, ubíjajúca a ničí sny.
Ja si myslím, že je to preto, že stále menej hovoria, že je možné všetko a stále viac do nás tlačia tabuľky a normy. Vytvárajú v našej hlave normu vyhovujúcu spoločnosti, do ktorej by sme sa mali vtrepať. A ak to tak nie je, sme automaticky hlúpy a zlý. :(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama