Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

November 2014

Vyčůrat a spát.

5. november 2014 at 21:05 | Pyrit Rose |  Diary
Jak rychle čas utíká když se člověk nemá o co podělit. Nejde o otázku. Tady čas utíká strašně rychle.
Člověk jednou nemá chuť psát, nemá čas psát...a když tohle všechno přejde najednou zjistí, že nemá o čem psát.
Psát, psát, psát.
Víte když se člověk soustředí jenom na to praktické v životě, život pomalu začíná být neživot.
Soustředit se jenom na to co je správné vlastně není správné vůbec.

Přijít domů, učit se, uklízet, jíst, umývat nádobí, občas přemýšlet o tom co je pro vaše tělo správné a co ne, večer si vyčistit pleť, natřít se deseti krémy, ráno vstát vždycky ve stejnou dobu, namalovat se, oblíknout.
Některým tohle přijde jako dokonalá schéma dne.
Všechny pro současný a budoucí život jsou splněny. O pitný režim a přísun energie je postaráno, zítřejší test nedopadne nijak špatně a navíc jste stihli vyluxovat.

Ono vlastně jde o dokonalé schéma dokonalého dne. Všechno jsou to, ať chcete nebo ne, časově poměrně náročné činosti. Když na učení opravdu jenom mrknete a knížku zavřete nebo se pokusíte pomrkávat na nádobí v kuchyni, rázem zjistíte, že se nic neudělá samo, a že všechno stojí peníze nebo alespoň čas.

Musím přiznat, že i já jsem takhle byla schopna fungovat notnou dobu. Učit nakoupit, udělat všechno okolo domu, vyčůrat a spát.
Ale nějak mi to chybí víte.
Tedy co mi chybí.
Možná krása.
Krása všedních dialogů, monologů nebo úvah. Plnohodnotná tak akorát aby mi rozšířila ducha a přitom za mě prach neutře. Detaily, koukání kolem sebe.
Zkrátka udělat si čas na věci krásné a přitom trochu ořezat čas určený věcem praktickým.

Jak moc to moje nové schéma bude zapadat do schématu obecně uznávaného jako "dokonale rozvržený čas" teda nevím. Vlastně vím. Nebude.
A to je právě to, proč postupem času zapomínám na věci krásné.
Mám pocit, že je to také bezpodmínečně závislé na termínu "zodpovědnost". Nebo alespoň co pod tímto termínem můžeme chápat. A taky na tom jak často je nám právě zodpovědnost strkána před ksicht.

Zkrátka a dobře mé milé opice. Bývá někdo z vás kritizován za soustředění se i na věci krásné a právě ochuzování těch praktických? Čauky mňauky.