Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

December 2014

Krizovost uměleckovánoční

10. december 2014 at 19:16 | Pyrit Rose |  Diary
Předvánoční horečky a zdá-se-nikdy-nekončící-tvůrčí-krize

Pomalu si začínám zvykat že jsem zase jednou úplně obyčejná, vlastně podprůměrná.
Je to pěkně blbej pocit.
Ten překrásnej, nádhernej a uměleckej (můžu mu tak vůbec ještě říkat) blok, mi sedí na zádech už přes půl roku. A nechystá se pustit.

Cítím se jako bych něco udělala špatně. Teda jako, že jsem si možná stoupla před takový čistě teoretický rozcestí a čistě teoreticky jsem si místo odbočky "umělečnost doživotní" vybrala "talentovanost dočasnou".

Napřed jsem spolíhala na podzim a pak na vánoce. Prostředkem září jsem stála, připravená v huňatém svetru a ponožkách, s čajem v ruce a psacím strojem pod paží.
No a jak bych to řekla.
Stalo se uplný nic.

A tak jsem čekala na vánoce. Čas adventu se ovšem letos (alespoň v mém případě) nese v duchu nikdy nekončící paniky a stresu. Nakupování přitom posadím na úplný vršek pyramidy. Ano, i nad čtvrtletky z chemie, fyziky a matiky. Jelikož to nejhorší, co se vám může stát, je mít si z čeho vybrat.
Tím "mít z čeho vybrat" myslím gigantickej obchoďák přervanej lidma a tichej hlásek v mojí hlavě "Ještě to nekupuj, pokračuj ve svojí strastiplné pouti dál, co když najdeš něco lepšího?"

To ,že bych vánoce velice ráda pokládala za čas odpočinku nic nemění na tom, že se hodnoty poviností přinejmenším ztrojnásobily.

Co jsem tím vlastně chtěla říct?
Že budu ráda když budu mít (s trochou štěstí) 24.prosince na ksichtu i v duši vánoční náladu (která mě zbytečně nevyčerpá), takže o nějakém tvůrčím bytí nemůže být ani řeč.
Vlastně s ohledem na můj život minulý (minulost, nikoli předešlá reinkarnace mého já) si dovoluji sama sobě předat cenu "praktik roku" protože člověka žijícího tak primitivně jsem za poslední rok neviděla.

Naučit se, stresovat, všechny nenávidět, vyčistit pleť a spát.
Čauky mňauky. Pyrit.