Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Lítání z nasrání a tak podobně.

30. march 2015 at 23:51 | Pyrit Rose |  Deník opuštěné ženy
Jak zkurvit někomu den?
Jak prosrat komplexní čísla?
A ještě mnohem víc se dozvíte v dnešním Sedánku s Pyrit.


Víte co je na houby? Mít podělanej celej den abyste něco napsali..a rozhodnete se konečně něco zplodit až v době kdy by bylo moudřejší jít spát.
Vtip je prej v tom netlačit na pilu.
Já teda na pilu půl roku netlačila.
Víte co se stalo?
Ani hovno.

Ke psaní jako spousta jiných potřebuji spoustu vnějších i vnitřních činitelů.
Cítit se na to.
Vypadat na to.
Mít nápad.
Mít výdrž.
Mít kafe.
Mít kuráž.
Občas chce fakt hodně velkou odvahu prohrabávat se vlastníma myšlenkama a pokusi se některou z nich připlácnout na papír/monitor/whatever. Pokud z toho nechcete mít nesrozumitelný cákance, chce to komplexní myšlenku. Tak moc komplexní, jakou je váš mozek schopen zvládnout a nebo nápad.
Kdyby nápady rostly na louce bylo by to daleko jednodušší.
Teda pro lidi kteří choděj na louky.
(Já ne)

Důležitá je taky vyhrocenost situace ve které píšete. Řekla bych čím vyhrocenější, tím lepší. Protože nudný články, nudnejch lidí v nudnejch situacích jsou fakt nudný. No vážně.
Kritéria pro splnění dokonalých situačních podmínek:
Někdo vás fakt hodně sere.
Někdo uráží vaši ješitnost.
Né teď vážně, hlavně když vás někdo kurva dosírá.
-Pokud možno pouze tím že existuje. A když jste s tím člověkem nikdy nemluvili, to taky pomáhá. A taky pokud je tu nějaký osobní důvod. Páni zlatí to je potom teprve BOMBA.

Víte, občas když je člověk nasranej, má pocit, jakoby letěl. No ne vážně. Zlost a nasrání projedou celým tělem jako uragán. Od palce na noze až po temeno hlavy. Úplně cítíte ten adrenalin. Znáte to? Všechny orgány se vám klepou a armáda temnot někde v pozadí dusá směle v před.
Neříkám nic.
Je to suprpocit.

Řekla bych, že málokdo na světě se umí nasrat tak dobře, jako já. A celkem z hovna. To si řekněme upřímě. Pokud bych taky mohla sestavit graf závislosti mé poutě životem na nenávidění lidí, pomyslná linka nenávisti by se dneska pohupovala někde vysoko nad maximálním maximem.
V podstatě každýho druhýho člověka na planetě nenávidím z nějakýho svýho vykonstruovanýho principu a musím říct, že to není vůbec špatný. Hele...oni by mě neměli rádi tak jako tak.

A co mé drahé, drahé opice? Umíte se pořádně nasrat? A jakej je to pocit? Dobrej co.
Čágo bélo. Pyrit
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama