Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Tornáda plný hoven

26. march 2015 at 14:38 | Pyrit Rose |  Deník opuštěné ženy
Je zajímavé jak se naše životní postoje a přesvědčení mohou změnit ze dne na sen.
Jednou sme krásní a voňaví jak fialky.
Podruhé temní a trpcí jako silná káva.
Znám spoustu věcí který jsou daleko silnější než odpolední kafe, dokonce než ranní kafe.


Okousaný nehty a zhrbený záda. Starosti se projevujou na člověku úplně všude.
Zkuste si přemýšlet nad milionama věcí a pak si dát v klidu bublinkovou koupel. To je prostě sračka.
K čemu mi budou dlouhý a nalakovaný nehty když nic nejde tak jak má? Musím se vážně umývat? Daleko produktivnější by bylo smrdět a něco dělat.

V jedný chvíli se mi zdá že přicházej lepší časy. No to tak. Že prej se maj dělat jarní úklidy a lajnování života. Tojo. Řekněme si to upřímě, nic není tak horký jak spálenej buřt. Pokaždý bude něco na hovno. A hovna po fialkách nevoněj. Kdybych byla schopná se dostat alespoň do oka toho pomyslnýho tornáda.
V prdeli jste tak jako tak a tak jako tak s tím nic neděláte, ale furt je to lepší, než sebou nechat tak podělaně házet.

Vždycky když je venku hnusno, říkám, že je to takový plechový nebe. Gigantickej betonovo plechovej atomovej kryt. A víte v čem je háček? Jesi ta atomovka vybouchne někde venku, a nebo uvnitř.

Žít život bez radosti, to je život jepičí. Nebo možná slepičí. Jehněčí. A třeba je každý zpropadený tele šťatnější než já, tak co jim do toho melu.
Kdybych věděla, že nedostanu přes držku, přišla bych ke každýmu člověku, kterýho na ulici potkám a zařvala na něj "naser si". A pak bych odešla domů s pocitem, že jsem udělala správnou věc. Mě se uleví, a pro ně je taky důležitý se pořádně vysrat.

Dneska prostě nemáme "Veselý den plný cenzury" nebo "Cenzurové slavnosti" to vám teda povím. Máme tu jeden další pěkně posranej den. A co si budem nalhávat, všechny takový dny by se měly jmenovat po mě. Všem katastrofám se dávaj lidský jména.

Vemte mě do kostela, abych cestou mohla spáchat sebevraždu. To by byla ta správná trefa do černýho.
Nemyslíš?
Čauky mňauky, Pyrit je zpátky.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 ty víš kdo ty víš kdo | 26. march 2015 at 15:59 | React

nemyslím

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama