Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Spi

11. april 2015 at 2:41 | Pyrit Rose |  Myšlenkové medúzy
Vždycky jsem chtěla zmenšenině svého já a nebo možná zmenšenině zmenšeniny mého já vyprávět o tom nejlepší.
O tom co bohatým bral a chudým dával, o nejchrabřejším ze všech rytířů.


Některé příběhy lásky nejsou dlouhé romány, ale krátké povídky. To ovšem neznamená že je v nich o něco méně lásky.
Člověk může otupět. Je to vlastně docela fajn. Problémy nastávají když tupý nůž opět zostří a projede kůží. Masem. Duší.
Problémy nastávají když začínáme brečet na ulici, v parku, ve vlaku, tajně na záchodě a nad ošklivou brokolicí.
Problém ale není ani tak v pláči. Spíš v té chvíli kdy přichází.

Sto zvonů rozezvučelo se zaráz.
A já jediný neslyšel.

Nechej lásku spát když musíš. Nakonec nezbyde nic lepšího co můžeš dělat. Kdy je spánek nezvaným hostem a kdy požehnáním?
Dnes jsi požehnaný.
Spi.
Každý úder klávesnice je granát a ty dýcháš moc měkce. Spíš?
Dnes možná poprvé spíš zatímco já pláču. Bývá to naopak? Jen klidně spi. Neotáčej se. Lež klidně, nebrumlej. Požehnaná jsem potom stejně jako ty. A o tolik smutnější že sedím vedle tebe. A vidím obličej, poprvé po dlouhé době, vyrovnaný a klidný. A možná plný lásky. Kdo ví.
Spi, můj velký maličký.
-Pyrit.
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama