Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

V bráně je vždycky buřt

24. june 2015 at 15:45 | Pyrit Rose |  Deník opuštěné ženy
Poslední dva dny školního roku moje milovaná škola-učitelka zpravidla zasvěcuje sportovnímu vyžití. Sportovní dny, sporťáky, utrpení prázdniny. Můžeme jim říkat různě, avšak jedno se nezmění. Vždy budou tu a tyto otravné dny nikdo z života studentů jen tak nevymaže.

První je vždycky florbal. Tahle nevinná hra se v rukou průměrných středoškoláků mění v solidní jatka. Ať už to napadlo kohokoli, vyzbrojit chlapce od 11 do 18 let hokejkou, je pěkně kreténskej nápad.
Pak ale přišel hřeb celého dne. Začíná zápas. A k mému totálnímu potěšení se ukázalo, že komixy a pohádky pro děti nemají ani v nejmenším daleko od pravdy. Buřt byl v bráně.

Správnej buřt se pozná lehce. Ten člověk o sportu neslyšel už dlouhý léta. Vypasenej maník kterej je tak neopálenej až je skoro průsvitnej.(Protože kromě sportu pěkně dlouho neviděl ani denní světlo.) Právě proto, že je buřt naprosto totálně povýšen nad všechny pohybové aktivity, připadalo jemu i jeho mámě naprosto zbytečné kupovat nové tepláky a tak na sobě má ten kluk jak hora adidasky ze třetí třídy, který jsou tak krátký, že připomínaj nelichotivé kraťásky.
Ten kluk je vyděšenej. Je tlustej, guma starejch tepláků se mu zařezává do faldů, na kotníky mu táhne, nerozumí sportu a nechce tady bejt. Ale stejně ho dali do brány. Jenom proto, že je tlustej.
Asi maj fakt pocit, že to celý ucpe.
Neucpe.
A tým hrdě prohrává.

Dostatek času mě děsí. Přijdete domů, nachystáte si svoje domácí laté, kecnete k noťasu, polevici položíte knížku, popravici kuchařku. Nachystaní víc než na konec světa s hromadou jídla, dekou, fuseklema a ouvrsajz svetrem a pak najednou.
Ježiši kristě co teď budu dělat.
Konečně mám čas dělat co mě baví, ale když už jsem v tom tak mě nakonec přemýšlení o tom co mě vlastně baví unaví natolik, že nedělám nic. Neexistuje nic víc nervydrásajícího, než přemýšlet nad tím co vlastně chcete a budete dělat ve volným čase, alespoň pro mě.

A vzhledem k tomu, že jsem prostě chtěla něco napsat, ale už mě to pomalu unavuje, vás tu zanechám s tímto:
Čauky mňauky, Pyrit
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama