Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

O tom jak mi nejde psát.

9. september 2015 at 19:56 | Pyrit Rose |  Deník opuštěné ženy
Jak si spousta lidí mohla všimnout (spíš nevšimnout, protože mě nikdo nečte) mám teď zrovna takovou malou tvůrčí krizi.
Já jsem vůbec expert na takovéty nikdy-nekončící tvůrčí krize.
To je fuk.
Jde o to, že chuť by byla. Spisovatelských propriet (teplé ponožky, kafe, svetry) je taky dost, jen mi to psaní tak nějak nejde. Trpím představou, že vlastně není o čem psát. Že už to snad ani neumím a tutíž, že je moje existence zbytečnější než kdy dřív.
Nevím jak je možné, že mě tak dlouho nenapadlo,
psát o tom,
jak mi nejde psát.

Teď mi všichni tleskejcte rukama i nohama. No vážně. Je to to samý jako psát slohovku o tom, jak se vám nechce psát slohovka. Lidi uměj vymyslet geniálně pitomý kličky aby obešli dokonalé zadání úkolu.

Teď k tomu jak strašně mi nejde psát.
Jde o to, že já a i spousta jiných, trvám na tom, že psát, když jste dokonale šťastní (tedy poutavě a čtivě) ani nejde. Člověk se musí cítit na hovno. Být přinejmenším nasranej a přinejlepším zničenej, zdrcenej...no znáte to.
Ale zase ne moc.
Nesmíte se proměnit v úplně úplný hovínko, který jenom předstírá vlastní existenci.

Nenávidím když mi někdo říká ať neotravuju, když je mi fakt na hovno.

Hlavně nesmíte úplně postrádat smysl.

Jakmile vás daleko víc baví, si vaše oblíbené aktivity jenom představovat, místo toho abyste se do toho pustili, něco je fakt moc špatně.
Pokud se poslední týdny něčím bavím (ha "bavím") pak je to zkrátka a jednoduše představovat si samu sebe při nejrůznějších aktivitách. Vidím vzornýho maturanta, kterej se každej den účí a snaží se samovzdělávat nebo jak se tomu říká. Vidím člověka, kterej píše něco fakt famózního a vedle něj doutná čaj. (může čaj doutnat?)
Chci toho sama po sobě tolik?
Naprosto jasná a stručná odpověď mého podvědomí zní ano.

Mimo jiné mé, veselé zdravotní problémy, jako je chronický průjem a vyrážky, se do party mých kamarádu přidaly i každodenní migrény. Nějakej pidimužík se mi prostě snaží dostat z hlavy ven. Když má dobrej den tak nožem, a když má blbej den tak jenom cirkulárkou.

Zjistila jsem, že mě, jako fyzickou osobu, velice naplňují debaty o počasí. Hodně často si říkám, no to je ale venku krásně, když je zrovna hnusně, a ráda touto informací obohatím každého, kdo poslouchá.
Nevímproč.

Jak se mají mé milé opice? Pyrit.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama