Žiju ve světě kde ďáblové nosí pradu a žabky se házejí do Seiny.Jsem doma tam, kde s vámi v histrorickém taxi sedí Hemingway a Vivienne Westwood klape podpatky po mramorové podlaze.Mám ráda kavárnu u dvou mlýnů, vůni nových knih a taky chaotičnost plánovacích diářů.
Neumím používat nic jiného než sarkasmus a řasenku.Jmenuji se kočičí zlato a nejvíc ze všeho miluji, když něco můžu udělat úplně sama, taky sukně do pasu, podpatky a ranní kávu.
Vítejte v mém pekle. V pekle kde cigarety dávají dobrou noc a závěsy zatahuje ten nejčernější humor.
-Pyrit

Velký, velký příběh.

24. november 2016 at 7:54 | Pyrit Rose |  13tá komnata
Když jsem poprvé viděla zmíňku o knize "Můj boj" od norského autora Knausgarda Karla Ove byl to pro mě velice emotivní zážitek. Ne ani tak proto, že bych byla učarována tím konceptem, ikdyž to svým způsobem taky, ale protože to byl můj nápad.
Bylo to něco co jsem někdy v budoucnu chtěla napsat sama se stejnou odvahou a stejnou ráží.
Můj problém nastal ale v momentě "někdy budoucnu".


Co se mě týká, zdá se mi jako by celý můj život byl někde v budoucnu.

Velké vize a sny neznamenají nic, dokud je nevypustíte do světa až po tom, co něčeho dosáhnete.
Nikoho teď nezajímá ani zajímat nebude, že jsem měla úplně stejnou vizi jako tenhle autor, že jsem dost dobře mohla pracovat dokoce s podobným materiálem, a že bych to možná popsala ještě cyničtěji než on.
To totiž nezajíma ANI MĚ.

Ani mě už nebaví přemýšlet nad tím co takovej sráč jako já chce nebo snad plánuje.
Bože teď je mi do breku.
To je teda humus.

Jde o to, že některé životy vypadají skutečně dobře. Skutečně, skutečně dobře na papíře. Jsem živá, mám zcela jistě milující, ikdyž trošku odtažitou rodinu, mám dosažené plné středoškolské vzdělání s maturitou, mám přítele, už jsem za půlkou svého prvního semestru na právech, mám kočku, nejsem v takové finanční tísni abych si občas nemohla udělat radost.. no zkrátka a dobře, mě takový život rozhodně nepřipadne politování hodný.
Mě takový živvot připadne jako něco po čem člověk může opravdu seriózně toužit.

(Teda já jsem sice jako malá toužila po životě ve kterém budu psát knihy na psacím stroji, kouřit u toho doutníky a pít brandy (i když do teď nevím jak taková brandy vlastně chutná) ale budiž to prdel.
Úplně dětský sny se nepočítaj.)

Já sama vím, že se vnitřně rozpadám, vidím to. A nemyslím tím, že se rozpadám an milion malejch kousků abych z toho udělala totálně poetický drama, ale jenom tak na dva kusy. Ale nebylo mi jasné proč, ještě pořád úplně není, jediné co můžu totiž na svo obhajobu říct je to, že mám milion věcí kvůli kterým bych se rozhodně rozpadat neměla, a pak mám milion věcí kvůli kterým bych se rozpadat měla. Jinými slovy, je to fifty fifty, ale vůbec to není v rovnováze.

Půlka mojí mysli mi bezmezně fandí, druhá půlka mi říká že stojím za hovno, jedna půlka že prej bychom měli něco dělat, ale ta druhá se na to necítí a radši bude litovat sebe sama, jedné půlce záleží na všem, jedné nezáleží naprosto na ničem.
Já sama si musím dávat fakt velkýho majzla abych sama se sebou, před sebou a kvůli sobě vybalancovala z každýho dne života na celkem životaschopné úrovni, vyrovnaná nejvíc jak je to jen zrovna možné a zároveň uspokojila poptávku svých tužeb ale i povinností.
Copak když vám do toho pak kope ještě někdo jinej.

Na druhou stranu jsem byla za poslední dobu několikrát napomenuta, že se starám jen a pouze o sebe, čistě teoreticky je to věc přirozená, a nebyla bych takhle nasraná ani smutná že mi to někdo řekl (připoměl), ale to jen v případě že bych si toho byla vědoma. Nebyla jsem si vědoma. Na druhou stranu... Podle mě je to dobré znamení.

Pokud máte každý druhý den pocit, že cokoliv co děláte vlastně nemá smysl a přitom vám někdo dokáže říct, že se zajímáte jen o sebe, je to dobře. Protože se snažíte zachránit sami sebe a pokud to neuděláte vy, tak to neudělá nikdo.A když to neudělá nikdo, tak to stojí daleko víc za hovno než když vám někdo stejně sobecký jako vy řekne, že se chováte sobecky.

pod tadyten emotivní škvár se mi nechce ai podepsat
P.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 BenyZ BenyZ | Email | 16. january 2017 at 18:45 | React

I found this page on 19th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama